Tomaš Kappa: Honba za pokladem v Lužici

Honba za pokladem v Lužici

Tomaš Kappa

( přeložila Michaela Hamingerová )

„Už více než tisíciletí se bratrsky snášíme.

Ty, ty snášíš, že dýchám. Že zuříš, snáším.“

(Heinrich Heine, „An Edom“)

Budu vám vyprávět příběh o jednom malém německém tajemství. Před 1600 lety se Lužičtí Srbové usídlili v Lužici. Lužice, jak tuto zemi bohatou na vodstvo něžně pojmenovali její první obyvatelé, je jednou z nejstarších kulturních krajin Evropy s podzemními poklady jako zlato, platina, měď. Tyto poklady by mohly být požehnáním pro region, který byl lobbisty označen jako bezstrukturní. Chybí mu však odvážná politika. „Čtvrtina našeho národu byla uhlovými lobbisty vyhnána ze své vlasti. „Lužičtí Srbové stojí zády ke zdi“, varoval Jan Nuk, předseda národního spolku Domowina v londýnské Foreign Press Association.

O něco později se pro zástupce Lužických Srbů otevřela brána Buckinghamského paláce. V roce 2002 přivezli jako první do Londýna dárek ke zlatému jubileu královny Alžběty II. Tímto se Lužičtí Srbové od konce 2. světové války odvážili „zaútočit“ na hlavní město Velké Británie. V roce 1946 zde požadovali připojení Srbska k Československu.

Lusatia briefing at Foreign Press Association,London May 2002
(Jan Nuk, Domowina Chairman, left / Tomaš Kappa / Ralph Thomas Kappler, centre)

Přesto existuje naděje. Nedlouho poté se podařilo vytvořit samostatný lužicko-srbský parlament- SERBSKI SEJMIK. Stanislav Tillich byl prvním lužicko-srbským předsedou. Muzikanti kultovní skupiny Silbermond mluví lužickou srbštinou. U fantasy- dobrodružného filmu KRABAT studia 20th Century Fox s„brilantními hvězdami“ jako Daniel Brühl nebo Robert Stadtlober chybí poznámka, že bestseller KRABAT byl původně vydán jako lužicko- srbský epos o svobodě autora Měrćina Nowak- Njechorńského.

136 zmizelých vesnic

Werner Domain a jeho žena byli poslední obyvatelé vesnice Horno. Pár seniorů do poslední chvíle odporoval zastrašovacím nabídkám uhlových lobbistů. Oba měli přes 70 let, před svým domem zasadili lípu, když se jim bagry za obrovského hluku a prachu zakously do jejich rodinného sídla. Horno tehdy bylo opuštěné a zničené jako po válce. Přes lužicko-srbských 136 vesnic zmizelo v uhlových kráterech uprostřed Německa, v zemi samozvaných světových odborníků na technologii a ekologii. Tím bylo urychleno i vymazání lužicko-srbského národa. Na
internetové stránce www.verschwundene-orte.de najdete zvukomalebná jména jako Publik, Bukowin, Horno, Barak, Rowno nebo Lacoma. Vznášejí se jako ozvěna nad světem, který se zmizel pod důlními jámami. Horno bylo zničeno švédským energetickým koncernem Vattenfall, přestože zde uhlí vůbec nebylo nalezeno. Dnes je ohrožen především lužicko-srbský region Schleife. Lužická společnost Bergbau AG eufemisticky oznámila, že si 750 km² „vzali právem“. Přitom se jedná o zničení oblasti ve velikosti města Hamburg. Prof. Joachim Katzur, vedoucí Institutu pro hornické oblasti, je v rozhovoru pro týdeník ZEIT konkrétnější: „Těžba v Lužici poškodila vlastně 4krát větší plochu, pokud ještě připočítáme oblasti, ve kterých byl poškozen tok spodních vod.“

Girl from Sorbian Lusatia (Foto by Iwajla Klinke)

Přes 3000 km² úrodné lužické oblasti bylo obětováno nenasytné těžbě hnědého uhlí. 3000 km² je plocha knížectví Luxemburgu. 3000 km² odpovídá polovině palestinské oblasti. Celou Lužici můžeme srovnat s velikostí Belgie. V Německu byly zničeny tisíce čtverečních kilometrů úrodné půdy. Tento zásah do přírody je nejmasivnějším poškozením npovrchu země od poslední doby ledové.

Over 130 destroyed villages - Strip Mining by Vattenfall in Lusatia

    Pohádka o čistém uhlí

   „Pokud budeme brát vážně globální ochranu klimatu, musíme co nejdříve pryč od uhlí,“ požaduje Claudia Kempfert z německého Institutu pro hospodářský výzkum. Protože právě hnědé uhlí je kvůli svému nízkému stupni účinnosti a kvůli produkci skleníkového plynu CO2 velmi kodlivé. Ale jde ještě o mnohem víc než o boj o klima. Uhlové krátery, které se zakously do přes stovky kilometrů čtverečních velké úrodné krajiny, jsou nejcitelnějším zásahem do povrchu země od poslední doby ledové. „ Carbon Capture & Storage“ je kouzelné slovíčko pro Vattenfall, RWE a CO. Cílem této zkušební techniky je redukce emisí CO2 podzemním uskladněním. „CCS je nástroj k blokaci investic do regenerativních energií a k zazdění oligarchické struktury,“ odvětila Astrid Schneider, odbornice na energie strany Zelených. Při veřejném zasedání v Sasku došlo nedávno k přiznání. Přizvaný odborník z představenstva firmy Vattenfall Hubertus Altmann parlamentu přiznal, že CCS- technologie budou k dispozici teprve v druhé polovině příštího desetiletí.

    Hledači pokladů pod panamskou vlajkou

    Ve vlasti Lužických Srbů byly objeveny vzácné kovy v miliardové hodnotě jako zlato, platina, stříbro, zinek a také přes 2,7 milionů tun měděných třísek. Jen za jedinou tunu mědi bychom na světových trzích získali až 10.000 €. KSL Kupferschieber GmbH usiluje o právo těžit v Lužici. U KSL dominuje princip „matrušky“. Protože firma je jen dceřinou společností firmy Minera S.A., která provádí těžbu pod panamskou vlajkou a která je naopak jen dceřinou společností kanadské firmy Inmet Mining. Inmet Mining je pod vedením geologa z Aachenu, CEO Jochena Tilka. Podíl nezávislých občanů by mohl přispět k transparentnosti smlouvy. Happy end se ale bude konat jen tehdy, pokud vzniknou nová pracovní místa a tučné zisky se vrátí zpět do regionu- investice do vzdělání, do lužických vysokých škol a do lužicko-srbského-německého jazykového spolku WITAJ. David Statnik, nástupce Jana Nuka, pokračuje: „Pokud bude právo těžby uhlí, mědi, zlata nebo platiny přiděleno koncernům, měla by Lužice se za každou tunu vytěženého pokladu získat příspěvky z odvodu daní, stejně jako se to děje v Porúří.“ Tím by se získaly finance na infrastrukturu, lužicko-srbské jazykové projekty a regionální vysoké školy, kde by našli práci bilingvální lidé a kde by vznikly obory s dobrými vyhlídkami.

Lusatian Village - Associated Press AP

Po diktatuře jen řízená demokracie

Stovky let byli Lužičtí Srbové utiskováni. Dokonce měli zakázáno vlastnit psy nebo koně. Po krátkém období rozkvětu - osvícení následovala opět brutální asimilace. Tisíce lužických rodin byly proti své vůli germanizovány. Klíčová událost se stala v roce 939. Markrabě Gero tehdy udělal krvavou kariéru. Za svůj vzestup může poděkovat jedné krvavé hostině. Lstivě pozval 30 lužicko-srbských knížat na slavnostní hostinu, při které je zavraždil. Tímto Gero převzal vedení nad Slovany.

Jak to vypadá dnes? „I dvě desetiletí po Sametové revoluci nemáme právo na nezávislost. Lužičtí Srbové jsou nadále nesamostatní,“ stěžuje si Benedikt Dyrlich. Jako předseda lužicko-srbského spolku umělců kritizuje nedostatek práv Lužických Srbů spolurozhodovat ve své vlasti. Domowina, spolek zastřešující Lužické Srby, se mezitím vzpamatovává ze struktur, které zůstaly z časů NDR. Také Markus Meckel zná podstatu věci. Jako první svobodně zvolený a poslední ministr zahraničí NDR se zúčastnil jednání 2+4 s vítěznými mocnostmi 2. světové války. Nedávno v Bruselu ironicky poznamenal: „Pro Lužické Srby bude lepší, když se jako první národ osamostatní a ískají práva na lužické poklady.“ Když se Meckela tázali na smlouvu o sjednocení, kterou horkou jehlou sešil ministr vnitra Schäble, odpovědi se vyhnul. Smlouva o sjednocení prý„není v jeho kompetenci.“ Také zvrácená otázka byrokratů z NDR, komu patří zděděná půda v Lužici, je jazýčkem na vahách. Kdo je zákonným vlastníkem Lužice a jejího podzemního pokladu, není dodnes vyjasněno, včetně legitimity práv na těžbu.

Sorbian village Horno destroyed by Vattenfall (foto Gerard Petit)

Mluviti zlato

Marka Macijowa, vedoucí lužicko-srbského národního nakladatelství, se soustředí na péči lužické srbštiny a němčiny. „Lužická srbština přežije jen tehdy, pokud ji rodiče předají svým dětem. Když bude němčina respektovat to vlastní v jiném Lužických Srbů,“ připomíná Macijowa. Proto Lužičtí Srbové navazují kontakty s Berlínem, Prahou nebo Bruselem. Jerzy Buzek byl patronem letošní mezinárodní konference lužicko-srbské hudby. Buzek v mládí ilegálně organizoval hnutí Solidarnosz ve Slezsku. Dnes je předsedou parlamentu Evropské unie v Bruselu. Mohlo by nám to pomoci najít správný směr. I rumunský agrární komisař Dacian Ciolos pracuje na přeměně zemědělství Evropské unie. Má být decentralizovanější a zelenější. Pokud by tyto reformy byly alespoň částečně prosazeny, byl by to signál pro Lužici udělat první krok. Přes 16 století se v Lužici mluví a zpívá lužickou srbštinou. Těžba uhlí ale ničí krajinu, ve které byla tato lužická srbština stvořena.

Buckingham Palace Gates open for Sorb Delegation - Jan Nuk, Tomaš Kappa (2002)

Při přijetí v Buckinghamském paláci předali Jan Nuk a autor modře svázanou knihu s názvem „Dwe Lubosci Ja Mam- Zwei Lieben trage ich in mir:“ Shakespearovy sonety v lužické srbštině. Ze slov filozofa Petera Sloterdijka můžeme vyčíst, že Němci a Lužičtí Srbové se nejprve musí osvojit techniky společného přežití. Know-how je ovšem největším pokladem. Také Lužice se může stát kosmopolitní CleanTech-zemí. Z čehož by profitovala německá menšina.

Na konci svého života používal otec stále více lužicko-srbských slov. Po jeho odchodu jsem v obývacím pokoji, který byl uklizen jako by očekával návštěvu, našel účtenku. Na tu si nepoznamenal nic jiného než „Witajci k nam“ a pod tím, také v lužické srbštině, „Štěstí těm, kteří se vrací domů“.

* Article "Treasure Hunt in Lusatia - Schatzjagd im Sorbenland", published
by Pogrom-Magazine of the "Society for Threatened Peoples –
Gesellschaft für bedrohte Völker“, Ralph Th. Kappler / Tomaš Kappa,
Göttingen 2012

* Press Release: Sorbian Delegation at the London based Foreign Press Association
  Joint statement of HALO ENERGY and DOMOWINA, London 2002
  https://independent.academia.edu/RalphThomasKappler

* Sorbian Wendish EU Memorandum to EU-President José Manuel Barroso
   Sorbisches EU Memorandum an EU Präsident José Manuel Barroso,
   Brussels / Budyšin / Bautzen, 7th of June 2012
https://independent.academia.edu/RalphThomasKappler

* Ralph Th. Kappler / Tomaš Kappa founded the HALO ENERGY
CleanTech communications network in 2002 in London.

Distributed by HALO ENERGY

Web: https://www.halo-energy.com

MORE INFORMATION ON SORBIAN LUSATIA

Institucije | Institutionen | Institutions